Jitřenka 3/2001: Tibet v Poličce, sousedé ...

V sobotu 10.3. se naplnil malý sál Tylova domu. Vzhledem k programu zde dominovala zejména mladší a střední generace. Ať už přišli kvůli rockové hudbě či hlavně s úmyslem podpořit Tibet - území, které je dlouhodobě ovládáno komunistickou Čínou.

Jak připomněla paní Fričová v úvodu, není tato země jediným územím, které je pod nadvládou nějakého totalitního režimu. Tibet je však známý jak díky poloze na úpatí nejvyšších hor světa, tak i díky tibetskému buddhismu a jeho duchovnímu vůdci - dalajlámovi. Země i lidé je zde zneužívána, příroda je drancovaná atomovými pokusy, těžbou a jsou sem přesídlovány miliony Číňanů, kteří Tibetskou kulturu neuznávají. Je tak další kultura, po vzoru mnohých jiných kultur (indiáni, australští domorodci, …), odsouzena k postupnému zániku?

Oslovil nás dalajláma
Po přiblížení situace v Tibetu k plnému malému sálu promluvil sám dalajláma, prostřednictvím videoprojekce z loňského Fóra 2000 v Praze. Nejdůležitější myšlenky a výzvy dalajlámy o způsobu řešení problémů lidstva spočívají v jednoduchém řešení - spojme lidskou inteligenci a laskavé srdce.

Někdo Vás necitlivě oslovil, naštval? Je to podle Vás hrubián atp.? Co když ho ten den taky někdo naštval a má proto špatnou náladu. Tak jak dalajláma citoval buddhismus - vše souvisí se vším. Nelze říct, že ten a ten člověk je sám příčinou jakéhokoliv děje. Vždy, ať je to v dobrém či špatném - dá-li se to tak říci - je chování člověka ovlivněno chováním jiných lidí, výchovou, prostředím, zdravím,… Takto lze vysvětlit skutečně každé chování kohokoliv. Má tedy potom smysl odsuzovat jednoho člověka za vinu? Mnozí by mi na to jistě odpověděli, že si člověk nesmí brát některé věci moc k tělu, protože za své jednání je člověk skutečně sám zodpovědný. I při odsuzování zločinců se však hledají motivy a příčiny činů. Než někoho odsoudíme my, obyčejní lidé, hledáme různé motivy a příčiny chování viníků našeho poškození? Nebo se spolehneme pouze na drby, pomluvy a emoce?

Dalajláma vzývá k soucítění se všemi, tedy i s nepřáteli. Soucítění (možná spíš vcítění) teď uvažuji jako snahu o pochopení, proč tak ten člověk jedná. Všichni jsme stejní lidé, kteří máme stejné základní životní potřeby, máme víceméně stejné myšlenkové i emoční pochody. Kdybychom se třeba dostali do podobné situace (včetně vývoje), nezachovali bychom se možná stejně? Odpouštějme takovým lidem a snažme se jim třeba i pomoct. Je to skvělá příležitost ke konání dobrých činů. A je to krásný pocit. Zkuste to.

Dalajláma vidí jako největší problémy lidstva např. v rychlém růstu počtu lidské populace. Nabízí řešení - více chlapců a dívek by mělo jít do klášterů. U nás počet lidí spíše klesá. Chodit do kláštera u nás taky není v módě, přemýšlet o životě a pomáhat si bychom ale měli i tak. Nedívejme se na život jen skrze televizi či počítač. Komunikujme s lidmi. Třeba i s těmi, co náhodou potkáme - ze zkušenosti vím, jak je to skvělé. Nebo aspoň buďme tolerantní k ostatním.

Další problém vidí dalajláma ve stále se zvětšujícím rozdílu mezi bohatými a chudými. Ať už jednotlivci či státy. Jak je to relativní. Říkáme o sobě, že jsme chudí, ale srovnejme se např. se Somálskem. Nejsme naopak bohatí? Kolik dětí u nás umírá denně hladem? Srovnáme-li se s australskými domorodci, kteří bez ničeho putují krajinou, nic jim nechybí, jsou přátelští a šťastní, dokáží se se vším vypořádat, kdo je tady bohatší? Často mluvím s lidmi o penězích. Lidé nadávají na podmínky a zákony našeho státu, na vládu, na Klause…, stěžují si, že mají málo peněz. Co vlastně znamená být bohatý? Je to být šťastný nebo spokojený, či mít všeho neomezené množství? Čím to je, že nějaký „divoch“, který nemá nic, je šťastnější, než člověk, který má barevnou televizi, pitnou a teplou vodu, bydlí v bytě či domku, v nouzi dostane sociální příspěvek od státu na přežití, stará se o nás policie, lékaři, hasiči, … Není to prostě tím, že má ten divoch větší sebevědomí než my? Není to tím, že se na přepych nedívá jako na něco, co mu schází a co mu krade někdo jiný? Takový „divoch“, když něco potřebuje, tak si to najde, ale nezneužije toho. Vezme si to, co potřebuje. Je v tom i výzva pro nás. Buďme skromnější, nechtějme zázraky a pracujme spíše na svém sebevědomí. Když si zvedneme sebevědomí, budeme šťastnější. A neznamená to, že musíme mít aspoň průměrný plat. Usmívejme se na sebe, chvalme se navzájem, odpouštějme si. Svět bude krásnější. Třeba se potom zvedne i ta výplata.

Třetí problém vidí dalajláma v devastaci životního prostředí. Opět apeluje na skromnost, odpovědi na tento problém jsou ukryté v předchozích myšlenkách. Dalo by se o tom psát dál a dál. To však není účel.

Možná mnozí přemýšlíte, proč ve sloupku o životním prostředí píšu o vztazích mezi lidmi, o sebedůvěře… Smyslem A21 totiž není být ekologickým aktivistou bojujícím proti přehradě či Temelínu nebo pouze ukazovat na ekologické výrobky. Smyslem je spojit lidi, vnímání souvislostí mezi zdánlivě nesouvisejícími záležitostmi. Vše souvisí se vším. Záleží jen a jen na nás všech, pokud se budeme jen úzce specializovat na jeden obor a ostatní nevidět, či zda budeme spolupracovat. Při spolupráci by šlo samozřejmě vše mnohem lépe, dobré myšlenky by měly lepší prostor k šíření. Diskusí by mohly vznikat lepší myšlenky, než návrhem jedinců a schválením v zastupitelstvu. Je fakt, že to zabere větší množství času. Potom by si však třeba lidé nemuseli stěžovat na zastupitelstvo. V některých demokraciích to funguje, říká se tomu např. akční plánování.

Poděkování pořadatelům
Dovedu si představit, jak se mnozí dívají na rockové koncerty. Jenom řev a nic kloudného. Alkohol a drogy… Je to skutečně tak? Pořadatelé „ Tibetu v Poličce“ dokázali přilákat, já nevím, třeba stovku, možná víc lidí na videoprojekci s dalajlámou. Samotný koncert byl místem, kde se mladí lidé mohli skutečně vyřádit. A nebylo to nijak v neslušné míře. Kapely hrály skvěle, účastníci byli nadšení a všichni navíc i věděli, že výtěžek z akce jde na podporu SOS dětské vesničky v Tibetu. V tiché boční místnosti se prodávaly i výrobky poličských výtvarníků a zájemci se mohli ještě jednou podívat na dalajlámův projev. Akce bezvadně naplňovala i myšlenky A21.

Den Země 2001
Na vědomost se dává: Dne 22.4. a ve dnech okolo se bude opět konat další oslava a připomenutí Dne Země. Ve dnech 17.- 19.4. budou probíhat akce pro školy, přednášky a besedy. V neděli 22.4. proběhne řada aktivit. Pokusíme se zlomit rekord v počtu sešlápnutých PET lahví, bude možnost si ledacos vyrobit či se zúčastnit různých aktivit, opět se předvedou hasiči, koně, skauti, …Záleží také trochu na počasí. Program vyjde v příštím Radničním zpravodaji.
Z dopisu čtenářky

Nedávno mi přišel dopis. Čtenářka psala, že v panelácích se stává, že někteří lidé rádi vyklepávají ubrus apod. z okna či zametají smetí z balkónu prostě ven. Dá to přece rozum, lidi, že smetí padá dolů. Tím se znečistí balkóny, ale i prádlo a okna sousedů. Že nebude problém takovéto chování odstranit. To by se nám přece nikomu nelíbilo.

Námět pro sousedy

Co kdyby se lidé z domu sešli na besedě o problémech v domě, které je nějak trápí? Lidé někdy šuškají mezi sebou, že jim něco nesedí, ale není příležitost si to vyříkat. Na takové schůzce sousedů se dá ledacos vyřešit. Zlepší to atmosféru v domě. Stačilo by vypsat nějaký vhodný termín schůzky a on by někdo určitě přišel. Dal by se tak vyřešit i jarní úklid, či úklid nebo sekání trávy během celého roku. Naše město by pak mohlo být hezčí. Mnoho lidí však na takovou schůzku ani nečeká a uklízí sami. To jsou takřka hrdinové.
Za A21 René Habrman

Zpět na hlavní stránku