Jitřenka 1/2001: Výsledek průzkumu v domácnostech

Dnešní doba je charakteristická vysoce konzumním způsobem života. To znamená, že spotřebováváme velké množství výrobků, které mají většinou krátkou životnost, jsou na jedno použití a zároveň nevracíme vzniklý odpad zpátky do bezpečného oběhu. Místo toho se tento odpad, jehož množství stále stoupá, spaluje ve spalovnách za vzniku mnoha více či méně nebezpečných látek nebo se ukládá na skládkách s podobným výsledkem. Lidé, kteří přijíždějí z návštěvy západní Evropy, s údivem hovoří o třídění odpadků v třeba osmi nádobách a i u nás se třídění začalo zavádět. Jakým způsobem se však ke třídění odpadků, předcházení jejich vzniku a k hospodaření s energií staví poličští občané, to bylo předmětem mého průzkumu.
Během prosince 2000 jsem oslovil s dotazníkem 122 domácností, ve kterých žije 388 obyvatel. Většinou žijí v rodinách po 2 -4 členech. 90 domácností z průzkumu bydlí rodinných domcích, 32 v činžáku či paneláku.
K topení
Ve většině rodinných domcích se topí s ohledem na cenu i udržení teplotní pohody. V paneláku to naopak bývá zcela bez ohledů, pouze se snaží udržet teplotní pohodu. Výjimkou byl jeden vchod paneláku na Dukelské ulici, který má v každé domácnosti namontované měřiče spotřeby tepla a regulační ventily na topení. Různé regulátory a termostaty má většina domků, kde v době nepřítomnosti a na noc teplotu automaticky snižují o dva až tři stupně. N jakou teplotu tedy jsme zvyklí? Lidé odpovídali, že na 18 - 260C, průměr vychází na 21,50C. Za optimální teplotu by se dalo považovat 20 - 220C. Přitom platí, že za každý stupeň nad dvacet stupňů stoupá spotřeba o 10%, což je poměrně hodně. Vyšší teploty obvykle znamenají i vyšší nemocnost svých obyvatel. Pro Poličku to tedy vypadá poměrně příznivě. Horší to je v panelácích, kde bývají vysoké teploty a často jediný způsob regulace je pootevřené okno v létě v zimě. Tato nehospodárnost nejen znamená vysoké náklady, ale i ohrožení zdraví a plýtvání neobnovitelných zdrojů jako je plyn. Vždy se tato situace rapidně změní při instalaci zmíněných měřičů a regulátorů spotřeby tepla, kdy obyvatelé zodpovídají přímo za sebe a ne poměrným rozpočítáním nákladů. Zároveň si však stěžují, že jim domů „táhne“ díky nezateplení. Zatím to vypadá tak, že 117 domácností se snaží teplotu regulovat a pět ne, 26 domácností reguluje teplotu pootevřeným oknem (pouze dva z RD), 96 větrá pouze krátce a intenzivně pro výměnu vzduchu.
Ke třídění odpadků
Další otázka byla ohledně třídění odpadků. Jediný člověk mi přiznal, že odpadky netřídí vůbec. Papír třídí 101, netřídí 4 a pálí 17 domácností. Plasty třídí 108 domácností a netřídí 14. Sklo třídí 105 a netřídí 17 domácností. Zbytky rostlinného odpadu téměř všechny domky ukládají na vlastní kompost. Záludná byla otázka, zda lidi vědí co s bateriemi (myslím monočlánky, tužkové apod.). 45 lidí vědělo, že se mohou dávat do elektra Kelvin či Zappa, kde jsou na ně speciální kontejnerky nebo mají jiné místo, např. v zaměstnání. 77 lidí se tím nikdy netrápilo a hází je do koše, protože o tom, že to je nebezpečný odpad, který lze přitom z 96% zrecyklovat, prostě nevěděli. Většinou tvrdili, že se napraví.
Kupovat vodu?
Poslední dvě otázky se týkají vody. Když před lety natočili večerníček o Trautenberkovi, který prodával vodu, zdálo se to všem jako absolutní nesmysl. Dnes se to stalo normální. Mě osobně tolik netrápí, že lidé vyhazují peníze, spíš mě trápí zbytečně vyrobené plastové lahve na jedno použití, do kterých se voda balí. Přijde mi to nesmyslné a budu se tím určitě zabývat i nadále. Chtěl bych přijít na jádro problému a lepší řešení než je kupování vody v obchodě. Fakt je, že většině lidí voda z kohoutku nechutná a 70 oslovených domácností ji proto kupuje. 28 plastové lahve zásadně nekupuje a 24 lidí kupuje v plastu pouze minerálku. Jako možné řešení vidím ve vodním filtru. Tuto možnost znalo 76 lidí, 46 neznalo a 8 domácností ho mělo. Podrobněji někdy příště.
Další zajímavosti
Hovořit s tolika lidmi bylo velice zajímavé. Většinou byli vstřícní a o problematice živě diskutovali. Nejvíce je rozčiloval nový způsob placení svážení odpadu. Někdo navrhoval placení určité stálé částky na občana v kombinaci s nákupem známek či určitého systému svozu, někdo systém naopak chválil (těch moc nebylo). Většina lidí uvažovala nad tím, že přestane třídit odpadky, ale nakonec uznali, že jsou již třídit zvyklí a že to pro přírodu budou dělat dál. Jako klad nového systému vidí, že by mohlo být čistší město i příkopy, lesy apod.
Setkal jsem se i s kuriózním případem, kdy jedna rodina třídí PET lahve, nosí je k mamince a ta je pálí v kotli. „Děkujeme“ všem podobným lidem za vzrůstající počet alergií apod. Jiní lidé naopak třídí i další odpadky jako hliník (alobal) a vozí jej na různá místa, kde ho vybírají - někam k Ostravě, do Brna… Několik firem má do detailu vyřešené odpadové hospodářství - výborným příkladem jsou hasiči, nebo používají k přírodě šetrné technologie. V jedné rodině jsem se setkal i s drtičem domovního odpadu, který rozdrcené zbytky potravy apod. spláchne ve dřezu do odpadu. Jiní lidé zase mají popelnici s někým dohromady a někdo rostlinný odpad nosí na hřbitovní skládku.
A na závěr
Musím uznat, že mě mí spoluobčané svým přístupem většinou velice potěšili. Málokomu je dnes životní prostředí lhostejné a většina z nás je schopná pro životní prostředí, a tím pádem i pro nás, něco udělat. Budeme vám v tom pomáhat. A ještě připomínám, že to může pomoct jak přírodě, tak našemu zdraví, ale i naší peněžence.
Za A21 René Habrman

Zpět na hlavní stránku